Týnec

 

Týnec byl jediným původním poutním místem na Podluží. V Týnci stával od 11. století kostelík pod Starými vinohrady nedaleko tvrze / dnešní Valy /, byl silně poškozen za husitských válek. Už tehdy byl zasvěcen Stětí sv. Jana Křtitele, 1605 byl při nájezdu Bočkajovců téměř zničen. 1630- 1638 byl opět obnoven. Kolem kostela byl hřbitov. Z 29. srpna 1680 při zápisu svatby v matrice pochází první zmínka o Týnci - poutním místě. V roce 1765 se kostel směrem na Tvrdonice po deštích sesul. Na tomto místě byl postaven kříž.

V letech 1767 – 1770 byl z rozhodnutí knížete Josefa Václava z Lichtenštejna vybudován kostel nový. V roce 1792 byl rozšířen do nynější podoby, protože nedostačoval poutníkům. Kolem tohoto kostela byl také hřbitov, ale v roce 1836 vypukla cholera a během měsíce zemřelo 36 lidí. Proto byl založen nový hřbitov na nynějším místě, které bylo knížecím pastviskem.

Nad oltářem nového kostela je umístěn uctívaný obraz Panny Marie Pomocné z roku 1757. O přímluvu Matky Boží prosila procesí z obcí až ze Slovenska a Rakouska, které patřily pod lichtenštejnské panství. Hlavní pouť se koná na svátek Stětí sv. Jana Křtitele / 29. srpna/. Byla vždy součástí hodů a na nedělní hodovou mši se sjížděla procesí až z Velkých Bílovic a Podivína. Od rána stály kolem kostela různé stánky. Po hrubé mši brávali Týnčané na hodovní oběd mnohé poutníky. Pondělní mše byla vyhrazena hlavně poutníkům z Břeclavi. Toto se tradovalo od roku 1866, kdy poutníci z Břeclavi prosili o pomoc při epidemii cholery. Přicházeli pěšky starou cestou od Hrušek s muzikou, která pak hrála na mši. Ve 40. letech 20. stol. dochází k postupným změnám poutních zvyklostí. Poutníci se začínají dopravovat individuálně. Začátkem 60. let byly pondělní poutě zakázány a zůstala na hody poutní pouze neděle.

Obraz Panny Marie Pomocné v Týnci

 

Na dubu u kapličky v Týnci je umístěn obraz Panny Marie Pomocné, ke kterému se váže pověst. Naši mladší občané ji možná neznají a trochu historie obce a farnosti, v níž člověk žije, by každý mohl znát:

            Podle této pověsti se na dubu zjevila Panna Maria jednomu vojákovi. Strom rostl na pozemku v trati Hájek nedaleko místa původního kostela pod Starými vinohrady. Na památku zjevení byl na strom zavěšen obrázek Panny Marie Pomocné s letopočtem 1757. Autor je bohužel neznámý, nepodařilo se ho zjistit. Aby byl obraz uchráněn před povětřím, bylo rozhodnuto, že bude přemístěn do farního kostela v Moravské Nové Vsi. Když byl obraz převážen v doprovodu kněží a věřících, průvod dojel do středu obce nad kostel, koně zastavili a nemohli pokračovat v cestě. Po několika pokusech pokračování průvodu bylo na místě samém rozhodnuto – obraz bude v Týnci. Průvod proto změnil směr a pokračoval k týneckému kostelu, kde byl obraz umístěn na oltáři. Zpráva o příhodě se rozšířila po celém okolí a lidé věřili, že Panna Maria si Týnec vyvolila a nepřeje si, aby byl její obraz převezen jinam. Po převozu do kostela byl na dub umístěn jiný obraz malovaný na dřevě. Když časem sešel, rozhodl se týnecký obecní výbor nechat v Kroměříži (opět nám neznámým malířem) namalovat nový obraz na plechu. Bylo to v roku 1859, kdy 26. července byl v kostele nový obraz posvěcen. V průvodu pak byl odnesen a zavěšen na dřívější místo starého obrazu na dubě. I když byl malován na plechu s rámovou stříškou, za 80 let byl sešlý, rez prostupoval malbu, a proto byl v roce 1938 restaurován akademickým malířem Antonínem Tomkem, který v té době v Týnci učil, později jej opravil také pan PhDr. Vlastislav Salajka. Obraz visí na dubu dodnes.

Po příhodě s obrazem se obec Týnec stala poutním místem, kam chodívali poutníci nejen z blízkých a vzdálenějších vesnic i  Břeclavi (podle pověsti Panna Maria Pomocná vyslyšela v polovině 19. století prosby jejich předků, když v Břeclavi řádila cholera), ale i ze Slovenska – Brodského, Moravského Sv. Jána, Stráží, Kopčan a ze Šaštína. Bývala to nejslavnější pouť ze širokého okolí a jediná na Podluží. 

            K výše uvedenému dubu, nejstaršímu svědku historie naší obce, jehož věk se odhaduje na více než 400 let, se rovněž váže pověst, že dub neroste do výšky, ale naopak do koruny. Když se ve velmi košaté koruně objevily suché větve zasahující až na cestu, bylo rozhodnuto o jeho poražení. Jakmile pilou zařezali do kmene dubu, začala z rány téct krev a z koruny se ozval hlas: „Neřež, když nesadils.“ Proto dub ponechali.

Kapličku pod stromem nechali postavit v roce 1891 Františka a Šimon Kučerovi na svůj náklad. Dosud o ni svědomitě pečuje paní Marie  Kučerová, pomáhají jí paní Anna Kopuletá a paní Emilie Jančálková, dokud jí dovoloval zdravotní stav.

TOPlist

Kontakt

Farnost Moravská Nová Ves Kovářská 978
Moravská Nová Ves
691 55
736 529 229 moravskanovaves@dieceze.cz